Specifika zvučení koncertu menšího rozsahu

Rád bych hned z kraje zdůraznil, že rozsah nemá nic společného s důležitostí! Stejně jako není malých rolí, není malých koncertů. A každá akce, bez ohledu na její rozsah, vyžaduje potřebnou a citlivou péči. Kulisy se mění, avšak důslednost zvukařské práce by měla zůstat naprosto stejná. Přijet na akci a pracovat jen napůl, protože to zrovna není pro tisíce lidí, to je cesta do pekel, na kterou jsem během těch stovek ozvučených koncertů už dávno přišel.

Co je to ten koncert menšího rozsahu?

Jak si vlastně tento “malý rozsah” definovat? Žádná pevná hranice v tomto ohledu neexistuje. Já bych asi koncerty rozdělil na ty, kde má akustický přeslech hudebního tělesa z pódia zásadní vliv, a ty, kde je tento přeslech oproti zvuku z aparátu už v menšině. Tahle hranice se pak dost liší u vnitřních a venkovních akcí, různých žánrů (a jejich doporučené hlasitosti produkce), atmosféry prostředí, hlasitosti jednotlivých muzikantů a nástrojů atd.

Ozvučení vs přizvučení

Už od začátku svého působení jsem byl v branži známý jednou vlastností – nikdy jsem nešponoval hlasitost koncertů výš než je třeba. Už na prvním pracovišti si mě proto oblíbily hlavně ty kapely, jejichž cílem nebylo krvácení z uší v obecenstvu. Jak jsem toho ale dosahoval? Poměrně rychle jsem si uvědomil, že mým úkolem není jen slepě zesilovat. A proto jsem si už ve zvukařských plenkách osvědčil schopnost zaposlouchat se do zvuku nástroje ještě předtím, než vůbec sáhnu na mixážní pult. A následně přeslech z pódia slepě nepřekrývat, ale doplňovat.

Nutno dodat, že tyhle techniky se mi nakonec osvědčily i u rockových, punkových a metalových kapel, které rázem dokázaly nabídnout snesitelnou hlasitost produkce i v prostorách, kde by jiní zvukaři hodili flintu do žita, zvedli šavle “do plnejch” a sami utekli na bar 😀

zvučení menšího koncertu aneb Vždy svěží přístup

Ačkoli si jako v životě, tak i v hudbě budujeme návyky, které se nám již osvědčily, abychom je mohli příště stejně úspěšně použít znovu, jistě se mnou souhlasíte, že ani v životě to takhle vždycky nefunguje. Proto je sice dobré tyto návyky mít a budovat, ale současně si zachovat čistou hlavu a otevřený přístup. A právě proto je pro mě každý den (ano, i ten pracovní) naprosto jedinečný 🙂