Tři chyby v plánování studiového nahrávání
V tomto článku bych vám rád přiblížil tři chyby, se kterými se často jako zvukař setkávám, nebo o nich velmi často slýchám z vyprávění.
Cena jako hlavní parametr při výběru studia
Ano, na ceně záleží. Myslím, že je zbytečné to vysvětlovat. Často jsem ale slyšel o nahrávání, které proběhlo na tom či onom místě a hlavní, či dokonce jediný důvod byla příznivá cena. Dovolím si malou analogii, abych naznačil, jak neperspektivní tento způsob uvažování je.
Představme si, že si chceme pořídit auto 🤔
Buď můžeme chvíli brouzdat internetem a nalézt auto s tou nejnižší cenovkou. Ale jistě mi dáte za pravdu, že takhle auta žádný rozumný člověk nekupuje. Napřed o tom přeci přemýšlíme. Jaký typ auta potřebujeme, kolik max najeto, jaký stav, výbavu… Až v závěru porovnáváme ceny aut, která splňují již dříve definované parametry. A kvůli příznivé ceně možná uhneme z jednoho preferovaného parametru, avšak rozhodně ne ze všech najednou! Stejným způsobem bychom tedy měli uvažovat i při výběru toho správného nahrávacího studia
Vezměme v potaz skutečnost, že i my (studioví zvukaři) jsme také jen lidé. Máme své preference a své silné a slabé stránky. A obzvlášť levnější nahrávací studia jsou obvykle méně univerzální a omezené jak co do akustiky nahrávací místnosti, tak do vybavenosti. Ale i profi studia mohou být jednostranně specializovaná! Mockrát jsem také slyšel o nahrávacím studiu, které skvěle posloužilo účelu. Jenže na základě toho bylo doporučené pro úplně jinou práci, pro kterou se vlastně vůbec nehodilo. A výsledek podle toho vypadal, respektive zněl.
Jak tedy nahrávací studio vybrat?
Nejlepším prvním krokem je podle mě poslech nahrávek, které nahrávací studio vytvořilo. Není to jen o „dobrých“ a „špatných“ nahrávkách. Sám běžně narážím na nahrávky, které jsou v podstatě správně udělané, jen prostě mají svůj charakteristický „vibe“, který mi nějak nesedí. Proto by v mém případě nebylo rozumné do takového studia vyrazit nahrávat, i kdyby pro mě studio bylo sebevíce dostupné.
špatná organizace času
Není nic horšího než když na nahrávání není dost času. Nahrávání v časovém presu je stresující a čekat, že „za pět dvanáct“ padne ten nejlepší „take“ a budeme mít hotovo, to je prostě risk. A nerozum. Důvodů pro nedostatek času je hned několik.
Příprava a balení
Počítejte s tím, že nahrávací studio se musí na nahrávání připravit, a po něm zase hezky uklidit. Kromě toho, že i tento čas může být zahrnut v hodinové sazbě zvukaře, je potřeba počítat s přípravou a balením i v rámci harmonogramu samotné nahrávací frekvence. Tím je myšlena i vaše příprava a balení. Nahrávání nezačíná první nahranou stopou a nekončí finálním uložením nahraného materiálu. Osadit mikrofony, zapojit kabely, nastavit odposlechy, vyladit zvuk… chvíli to trvá. Pokud tedy máte v plánu například 3 hodiny čistého času nahrávat, počítejte raději s tím, že potřebujete 4-6 hodin nahrávacího studia. V každém případě harmonogram důkladně konzultujte se zvukařem.
časová omezení
Dalším důvodem bývá často časové omezení ze strany umělců. Už jsem mockrát přetáhl nahrávání do svého volného času, protože nám chybělo jen málo k dotočení na již postavený, nazvučený a nastavený setup. Ale pokud se v den nahrávání muzikant ozve, že vlastně kývl na kšeft a potřebuje utéct o půl hodiny dřív než bylo v plánu… s takovým přístupem se pracuje velmi špatně.
Buďte prosím důslední v rámci tvorby harmonogramu, dělejte časové rezervy, řádně komunikujte se zvukařem, i jako muzikanti mezi sebou… a hlavně choďte včas, neutíkejte dřív a nahrávacího času si patřičně važte.
Absence režie
Technicky vzato režisér ani producent na nahrávání být nemusí. V tomto případě se mi však zůstat u slova „technicky“ trochu příčí. Ano, nahrávání může být už tak poměrně nákladná záležitost, takže platit hladový krk navíc se nám přirozeně moc nechce. Rád bych ale stručně nastínil, jak mnoho takových nahrávání nakonec vypadá.
Nahrávání bez znalosti kontextu
Obzvlášť u nahrávání nástroje po nástroji je trochu problém v tom, že zvukař často ani přesně neví co nahrává. Nedostane dopředu žádný demosnímek, jen velice letmý popis žánru a nástrojového obsazení. Pak mu dorazí bubeník, začne něco hrát, ale opět – zvukař slyší jen samotné bubny, přitom vůbec nezná kontext, ve kterém mají nahrané bicí fungovat. Těžko v tu chvíli tvořit zvukový obraz toho samostatného nástroje (a postprodukce není všemocná), těžko soudit, který „take“ je ten opravdu nejlepší.
autorita
Proto pokud se už rozhodnete, že režiséra při nahrávání nepotřebujete, uvědomte si prosím, že se této funkce někdo zhostit musí. A musí to umět. Někteří muzikanti v kapele (např. kapelník) to mohou zvládnout, ale zdaleka ne každý to dokáže. V každém případě se chceme vyhnout tomu, že nahráváme jeden take za druhým, ale vlastně ani nevíme proč to děláme, zkrátka nevíme, který take je lepší nebo horší a proč. Nebo se naopak v kapele začnou muzikanti přít mezi sebou a navrhovat buďto scestné, nebo sice relativně rozumné, ale vzájemně si protiřečící (nekompatibilní) cesty a řešení. Když tedy říkám, že režisér (nebo alespoň zhoštění se režisérské funkce) je třeba, mluvím nejen o odborném názoru na věc, ale také o hlavní autoritě!
Příprava informací
Někteří zvukaři jsou i v oboru hudební režie velmi zdatní. Pokud tedy věříte v nahrávací studio a mistra zvuku natolik, že jste ochotni mu tuto zodpovědnost vložit do rukou, dejte dohromady co nejvíce informací, ze kterých si může načrtnout obrázek v hlavě ještě před samotným nahráváním. A v dnešní době, kdy nejedna kapela disponuje alespoň základní zvukovou technikou (a kdy i běžný smartphone dokáže zvuk docela slušně nahrát), dodejte před nahráváním i demosnímek, nějaký záznam z koncertu… prostě cokoli, ať můžeme už v samotném úvodu nahrávání vykročit tou správnou nohou.