Jak naladit kopák?
Rád bych se v tomto článku podělil o několik tipů a způsobů, jak k ladění basového bubnu přistupovat. Zmíním mnou doporučené kličky, dále radu ohledně přední blány a tlumení. A v závěru pak dva způsoby, jak samotný kopák nejčastěji ladím.
klička
Základem je samozřejmě klička. Já jsem nikdy nefandil násadám na aku šroubováky, stylové kličky zase občas trpí krátkou životností. A nevyplatí se příliš utrácet za něco, co lze tak snadno ztratit. Nebo mít kličku přepálenou možnostmi, které však v 95% případů nepoužijeme a jen nám překážejí v práci.
Osobně nejvíce fandím kličkám, které mají nad vrtulí ještě místo pro rychlé protáčení mezi prsty. Nejlépe to můžeme vidět jako červenou část na této kličce:
Dnes to najdeme na celé řadě kliček:
Výhodou těchto kliček není jen rychlé odstranění šroubů a jejich opětovné nasazení do výchozí polohy. Baví mě totiž i možnost dostat všechny šrouby do maximální tenze, kterou dokážeme prsty vytvořit, avšak bez použití vrtule. Dosáhneme tak totiž dobrého výchozího bodu pro další ladění bubnu.
přední blána
Začnu zvukařskou radou: díru na mikrofon! Pokud díru v rezonanční bláně nemáte, tak alespoň doufám, že víte co děláte. Výhodou není jen prostor pro mikrofon, do kterého je soustředěno velké množství akustického tlaku. Snadno se tak totiž dostanete i k tlumení uvnitř bubnu.
Myslete i na to, že někteří zvukaři utratili peníze za PZM mikrofon, který se umísťuje dovnitř basového bubnu. V případě absence díry pak zvukař musí zvolit jiný mikrofon, pravděpodobně horší.
tlumení
Čím více tlumíme, tím více energie se promítne do ataku. Čím méně tlumíme, tím je kopák zvukově delší, tonální, ale i zvukově rozmazanější a méně konkrétní. Osobně doporučuji tlumit spíš více než méně, obzvlášť pokud si nejsme s laděním, kvalitou bubnu a blány úplně jistí. A ne, tlumící prstence na bláně samy o sobě většinou nestačí. Polštáře, deky, koberce, péřový kabát… potřebujeme hmotu, která na blány vyvíjí trochu tlaku, čímž brání nežádoucímu přeznívání.
Samozřejmě lze tlumit méně, či dokonce vůbec – stejně jako lze nemít díru v rezonanční bláně. Ale musí to dávat smysl vzhledem ke kontextu hudby, kterou hrajete. A buben musí hrát přirozeně hezky a musíte ho opravdu umět naladit a ladění průběžně kontrolovat a udržovat. Začátečníkům rozhodně nedoporučuji!
ladění
A teď k samotnému ladění kopáku. Rezonanční blánu většinou nechávám povolenou. Pomocí kličky bez použití vrtule dostanu všechny šrouby do bodu, kdy drží ráfek, nic nechrastí a nerachtá. Ale současně aby mi rezonanční blána netáhla ladění bubnu směrem vzhůru. a netvořily se na ní nepříjemné vyšší rezonance, které v celkovém zvuku nechci mít.
Mohutný perkusní „mlask“
Tohle ladění používám do metalové a rockové, ale i funkové hudby, kde potřebuji výrazný, konkrétní a mlaskavý zvuk. Takový kopák má pak perkusní charakter, ne tonální. Ladění je hluboké, ale nekonkrétní, neslyšíme tón, který bychom si mohli zazpívat.
Postupuji pak stejně jako u blány rezonanční, tedy držím ladění tak hluboké, jak mi šrouby dovolí, aniž by kterýkoli z nich chrastil nebo neseděl. Jednoduché že? Důležité je však jednou za čas basový buben zkontrolovat, že nedošlo k uvolnění některých šroubů.
Temný, hluboký tón
Způsob, který mi kdysi doporučil spolužák na konzervatoři. Tohle ladění umožňuje, aby kopák více zpíval, respektive duněl. Lze tak u menších bubnů nasimulovat velikost a mohutnost, vytvořit iluzi většího bubnu.
Začátek je stejný, dostat blánu do nejnižšího možného napnutí. To je však jen výchozí bod pro daleko náročnější práci. Začneme opatrně ladění bubnu zvedat. Ale opravdu opatrně! Potřebujeme blánu dostat do bodu, kdy opravdu rezonuje konkrétním hlubokým tónem, ale snadno můžeme přetáhnout a skočit do vysokého ladění, které spíš připomíná vysoko laděný kotel.
Paradoxní je, že jde o ladění vyšší než v předchozí metodě, avšak nepůsobí tak, pokud si dáme tu práci. V prvním případě jsme totiž měli blánu lehce prověšenou, je to hluboké, ale neslyšíme tón. Tímto způsobem dosáhneme slyšitelného tónu, ale tak hlubokého, že nás neruší a nerozptyluje při poslechu. Můžeme zkusit tlumit i méně. Ale opět, tlumení ubíráme velice citlivě. A ladění musíme pravidelně kontrolovat.
Závěr
První způsob mi přijde univerzální v tom, že více méně sluší každému bubnu. Metoda je daná, není žádná věda dosáhnout výsledku a… funguje to. Nejvíce se mi pro tohle ladění osvědčila čirá jednovrstvá blána Remo Powerstroke 3 s tlumícím prstencem.
Druhý způsob je trochu náročnější na dosažení, výsledek se zvukově dost liší buben od bubnu. Ale zase mi přijde zábavnější, umělečtější, otvírá nové cesty jak pro další varianty ladění, tak pro výběr blány a užití zvukového výsledku v rámci kontextu.